Putování za svatým Maurem aneb Školní výlet v rytmu deště

Cílem výletu bylo městečko Bečov nad Teplou a následně pak Mariánské Lázně, známé nejen v Česku, ale i v zahraničí.

V úterý 27. května 2014 ještě před osmou hodinou se začali scházet na kasejovickém náměstí všichni účastníci výletu. Po příjezdu luxusního autobusu jsme nastoupili – odpočatí a plní sil – a vydali jsme se na dlouhou cestu do Karlovarského kraje

Za deštivého, ale jinak teplého počasí jsme došli spolu s našimi starostlivými učitelkami Štěpánkou Löffelmannovou, Ivetou Flajšmanovou a Zdeňkou Jadrnou ke krásnému, ale celkem malému zámečku, který ve své trezorové místnosti skrývá vzácný skvost. Tím je relikviář svatého Maura, druhá nejvzácnější zlatnická památka v České republice (hned po korunovačních klenotech). Na interaktivní okruh Relikviář sv. Maura se vydali žáci 7. třídy, kteří nejen vyslechli napínavý příběh o objevení relikviáře, ale mohli si maketu relikviáře sami prozkoumat a správně vyzdobit. Závěrem se dostali na krátkou chvíli do trezorové místnosti, kde mohli obdivovat krásy originálu vzácného relikviáře.

Žáci 8. ročníku si mezitím prohlédli zámecké interiéry a dozvěděli se spoustu informací o historii zámku. Bohužel nás po prohlídce chytil další prudký déšť, a tak jsme se místo toulání v parku schovali v místnosti pro návštěvníky a doufali jsme, že brzy pršet přestane. Marně. Při té příležitosti si mnozí z nás dali kávu či čokoládu na zahřátí. Někteří využili volný čas ke hraní si s meči v malé napodobenině hradu. Musím říct, že bylo vážně zajímavé vidět patnáctileté žáky spolu šermovat a hrát si na rytíře a princezny. Jsme prostě hraví… Sama jsem také neodolala a přidala se k nim.

Když ani po chvíli čekání déšť nepřestal, rozhodli jsme se zariskovat a vyběhnout do „slejváku“ směrem autobus. Rozvodněná a rozbahněná přístupová cesta se sice podepsala na čistotě a suchosti našeho oblečení, ale statečně jsme to všichni přežili. Paní učitelky si oddechly a vyrazili jsme vzhůru do Mariánských Lázní.

Jakmile se nad obzorem objevila lanovka, natěšeně jsme koukali z oken autobusu. Čekala nás návštěva známého parku Boheminium, ke kterému jsme se přepravili čtyřmístnou kabinkovou lanovkou. Mnozí z nás se báli, někteří ječeli, ale nakonec to všichni přežili. V parku nás upoutala spousta zajímavých miniatur českých zámků, hradů a jiných staveb. Mohli jsme se vyfotit u Karlštejna, u zámku Český Krumlov, Máchova jezera, rozhledny a vysílače Ještěd, uchvátil nás i zámek Červená Lhota vybudovaný na opravdovém rybníčku.

Po prohlídce a návratu lanovkou k restauraci Koliba jsme se vydali pěšky ke zpívající fontáně, kde zrovna začínala znít skladba od Petra Iljiče Čajkovského. Všichni jsme obdivovali krásu a výjimečnost této fontány. Paní učitelky nám daly hodinu rozchod na občerstvení, prohlédnutí kolonády a zakoupení suvenýrů. Někteří z nás se byli na zdejší kolonádě podívat i na vystoupení mažoretek a hudebních souborů. Unaveni, s taškami plnými lázeňských oplatek, trdelníků, suvenýrů, ale i nového oblečení jsme nasedli do vyhřátého autobusu připraveni na dlouhou cestu domů.

Na naše přání pan řidič pustil film, a tak se nikdo moc nenudil a cesta byla mnohem příjemnější. K úplné spokojenosti nám ale scházelo ještě něco… A tak pár statečných jedinců přemluvilo paní učitelky na malé zastavení v plzeňské Olympii, kde jsme se najedli, prošli si obchody a něco si koupili.

Po návratu do autobusu všichni vypadali unaveně, což se podepsalo na atmosféře – většina z nás odpočívala, někteří dokonce dřímali. Když jsme dorazili na kasejovické náměstí, všichni si oddechli a s radostí si řekli: „Výlet byl fajn, ale hurá, jsme zase doma.“ Během pár minut jsme se rozutekli ke svým, na nás již čekajícím, rodičům a náměstíčko se zase vylidnilo.